Jak shrnout mou letošní klasiku? Oproti loňsku zasloužím snad o něco lepší kritiku.
A je po letošním hlavním vrcholu..škoda, uteklo to jako voda. Nebylo to úplně skvělé, ale vcelku povedené snad můžu říci směle. Pár slov věnuju i tomu, jak to vypadalo v lese, ikdyž vím, že búhví jaký zažítek vám to nepřinese. První čtyři kontroly chtěla jsem jít jistě, jedničku jsem podběhla, na dvojku byla více vpravo, na trojku kličkovala, snad čtyřku jsem šla jedinou čistě. Do závodu vnesla jsem si tak hned na začátku více jak minutu ztráty, hlavou mi bliklo,Miško, koncentruj se naplno a už žádné větší zkraty. Na pětku byla první volba postupu, moje obíhačka zleva ušetřila pár vrstevnic výstupu. Další tři kontroly povedly se mi jít čistě, cítila jsem se oproti úvodu více sebejistě. Na devítku jsem ale přeběhla odbočku cest a byl z toho hned půlminutový trest. Další dva krátké postupy jsem šla na jisto a nedělala hrdinu, nechtěla jsem ztratit už ani vteřinu. Pro královský postup zvolila jsem jednoduchou obíhačku zprava, hloupě jsem se na něm utavila, já krá. Navíc jsem si nevzala ssebou žádné gely, tak z trápení mě vysvobodil až na průběhu Zhaly. I s gelem se mi však podařilo srázy s cestou splést, musela jsem šíleným fekálem lézt, což přineslo mi nechtěný dvouminutový trest. Snažila jsem se pak bojovat s únavou co se dalo, ale kyslíku do mozku se mi už příliš nedostalo. Do konce závodu z toho byla další minuta a půl, a to už definitivně zlomila se nad výsledkem TOP 15 hůl. Neřekla bych, že to byla moje nejvydařenější klasika, ale spokojená jsem, neopakovala se loňská finská tragika. Vím co zlepšit, mé letošní chyby mi dají zas správný tip, co mám příští rok udělat líp. Navíc po pátečním middlu mám skvělou motivaci k tomu, že chci též přivést TOP 15 umístění domů. Tím chci ještě jednou smeknout a gratulovat Mildovi k dvanáctému fleku, ikdyž se někomu může zdát těch pár vteřin na TOP 10 teď třeba trochu k vzteku. Ale pro nikoho z nás to během závodu nebylo, není a nikdy nebude úplně bez chyb a zcela hladké a naše cesty k životnímu úspěchu podobají se tak trochu závodu na klasice či v krátké. Vlastně jako od kontroly ke kontrole při závodě směřujeme krok po kroku k vysněnému cíli,stačí, když nedojde nám motivace, nadšení, síly. A já vím, že jednou příjde den, kdy splní se nám oběma náš mistrovský sen. ;)