Let do Kajaani
09.09.2013 12:42
Hlavní město Finska - Helsinky, v nich můj let do Kajani začal. Z počátku můj itinerář bez chybičky klapal. Letenka ze self checkingu bez problémů vyjela, taška po pásu k letadlům po načtení kódu také odjela. Cesta ke gejtu 21 zdála se být bez zbytečných zatáček, to by měl zvládnout člověk jako já, tedy žádný letištní nováček. Ale omyl! Najít gejt 21 žádalo um i úsilí, a to každému z nás sebevědomí sakra posílí. Chválila jsem sama sebe dlouho, jaká jsem bedna do chvíle, než hlásili: Ms.Omová, dostavte se prosím ke gejtu č. jedna. Pravda, přišlo mi divné , že jen já jedu dolů a ostatní nahoru že by mi v rámci úspor koupili letenku do zavazadlového prostoru?.. (změnili gate na poslední chvíli pozn.red.) No to je fuk, hlavně ze vše dobře dopadlo, a já zamířila na letištní plochu směr letadlo. Řeknu vám, při pohledu na toho mrňouse mě napadlo jestli ještě nemám v rychlosti prodat své exit sedadlo. Neprodala jsem, široko daleko nikde nikdo nebyl a ikdyby , tak nejsem zas úplnej debil. Ikdyž o mě je obecně známo, že lítání je pro mě mírné drámo. A mé odvaze nepřidala rozhodně změna, že kapitánem letadla tentokráte nebyl muž, ale žena. Navíc mi to kapitánka letadla oznámila v minutě, kdy křídlo v turbulenci zrovna vypadalo dosti prohnutě. A když společně s letadlem začal se klepat i pilotky hlas, měla jsem pocit, že nadešel nouzového přistání čas. Neváhala jsem a našla obrázkové nouzové instrukce a vytáhla z podsedačky záchrannou vestu, aby byla víc po ruce. Byla jsem strachy v křeči, na čele hluboké vrásky, fakt jsem jen čekala, kdy vypadnou i kyslíkové masky. A když zahlédla jsem dole spíš přistávací plošku nežli plochu, polil mě ne studený, ale ledový pot, a to hodně, nejen trochu. Krom toho všeho bylo už jen při brždění pár smyků na dráze. a teď už jste co se týče mého letu do Kajaani kompletně v obraze.