Mé postupové detaily na cestě k první velké medaili!

Po semifinálovém druhém místě byla má startovní pozice pro finále skvělá. A tak na další den jsem se nedočkavostí přímo chvěla, ikdyž z mého výkonu v semifinále až tak nadšená jsem nebyla, bo v porostových částech byla jsem občas sama sobě za debila. Těšila jsem se však, že pro finále stavitel nechal si v zásobě lesa čistší kus a bude mít tak u mě jedno malé bezvýznamné plus.

K1: Hned po startu přišel zalamovák devadesát stupňů doprava, rýha v světle zeleném – při naběhnutí naslepo z toho mohla být slušná výsledková poprava. Pohlídala jsem si proto u kontroly dvě jámy v bílém lese, to bezesporu do dohledávky nějakou tu jistotku vnese. 

K2: Další kratší postup po vrstvě a žádné volení, po cestě hustníkem jen sejmula jsem pár větví holení a dělala zřejmě až příliš velké myšky, neboť po výlezu z hustníku kontrolu zahlédla jsem z dvouvrstevnicové výšky.

K3: První rozhodování, zda-li po vrstvě či dohledávka z vršku..těžko říct, odkud bylo ve finále snažší dohledat tu schovanou mršku. Šla jsem horem s nadějí, až budu u kontroly blízko, že jí neminu a nezklesám až příliš nízko.

K4: Na čtyřku měla jsem další možnost výběru, zda-li využiji cesty nebo se ke kontrole hustníkem proderu. Hustníků už jsem měla celkem plné zuby, rozhodla jsem se proto to po cestě rubit.

K5: Pětka mě při pohledu do mapy trochu děsila, proto jsem dohledávku náběhem z cesty řešila. V závěru nechápala jsem moc, co žlutá v mapě znamená, bílá měla být v mých očích také spíše zelená. Tedy závěr jsem trochu skazila a kontrolu se ztrátou jedné minuty na top mezičas razila.

K6: Dvě varianty postupu, má levá byla podle mě ta pravá, kdybych nebyla v koncovce tak trochu kráva. Netrefila jsem správnou řadu jam a nechala dobrou půlminutu tam.

K7: Začátek postupu nechtěl se mi skrz zelené příliš dlouho lézt, proto jsem se od kontroly vrátila na jednu z hřebenových cest. Původní plán bylo seběhnout mezi ploty a pasekami dolů na cestu, bohužel jsem odbočila dřív a nevyhla se tím šrafovanému podrostu.

K8: Na osmičku byly šance na chybu mizivý, kdyby mi tam nezkřížil cestu mistr Jan Šedivý. Spoléhat sama na sebe se mám, pak ty kontroly snadněji dohledám. Něco jsme tam sice ztratili oba, ale nebyla to naštěstí buhvíjak dlouhá doba.

K9: Delší postup a varianta přes kopec či oběhnout, mé rozhodnutí – až k chatičce na vršek doběhnout, valit pak rovně ze svahu a vzít paseku před kontrolou v úvahu. Ty vrstevnice navíc k chatě asi ubraly mi něco  sil, možná by se projevily tyhle chyby být na trati trochu dýl.

K10: Od desítky mě dělily samé zelené sr....(bordel), rozhodla jsem se proto využít levé obíhačky.

K11: Kámen v kamenném svahu jedovatý jako jed, navíc náběh kolmo dolů smrdí chybou hned. Avšak po cestě míjely se dva ploty a kamenný sráz, tím se směr běhu udržoval o moc snáz.

K12: Konečně přišel dlouhý postup do kopce, co mám ráda. Bohužel mě v něm trochu chytla záda. Ale vymlouvat se nebudu, zadek jsem cítila asi vteřinu a půl, pravdou je, že před kontrolou nechala jsem se zmást jiným lampionem jak vůl a ztratila tím cenné vteřiny, když místo údolíčka razila jsem málem uprostřed bažiny.

K13: Třináctka přišla mi jako jednoduchý uphill na kupu, tím hůř, když překvapila mě oplocenka na konci mého výstupu a musela jsem vrstevnici zklesat zpět, to už jsem začla trochu klet.

K14: Na předsběrku další chybka - přeběhla jsem jednu z vyšlapaných cest a opět jsem musela skrz zelenou zpátky lézt.

K15: Pak už mě čekala jen sběrka a doběh do cíle, ..a chvíle čekání, zda mě Béďa potěší mile či nemile.

Ikdyž jsem na sebe měla po doběhu trochu zlost, průběžné druhé místo mě potěšilo dost. Závod byl napínavý až do konce, ale měla jsem jako vždy to správné štígro a nakonec mi klaplo to vysněné stříbro!