Setkání B týmů pod vrcholky rakouských Alp

Euromeeting, že je setkání B – týmů? Tak to si vyprávějte Lundymu. Pro někoho možná jen obyčejné prázdninové závody, pěkné poběhání v alpských terénech plné pohody. Pro mě však skvělý psychický a fyzický trénink, který má smysl, či lépe, výzva, jak z prázninového režimu probrat svou OB mysl, nabrat nových mezinárodních zkušeností, též získat dalších pár technických OB dovedností. Nic, nejsem suchar a nebudu psát tak nesměle, ne nebojte se, nepošlu vás hned do pr.... :-) Ale popojedem..takže.. Vyráželi jsme ve čtvrtek 9.srpna, v 9 hodin ráno přesněji 9:00 ZULU – tedy místního času bráno. Cesta probíhala celkem v pohodě, během ní nedošlo k žádné dopravní nehodě...teda párkrát jsem na červenou projela, ale fakt jen proto, abych vůbec ten den do toho Innsburcku dojela. Nakonec jsme byli na místě těsně druzí, páč navigátor Noga měl zmatek v odbočovacích pruzích. Vlastně v dohledávce hotelu byl ještě menší zádrhel. No a protože jsme chtěli ten den ještě za světla na model, hodili jsme na sebe rychle repre oblečky a vyrazili omrknout okolní kopečky. Model nic extra nebyl, kontroly postavili podél cest, nedalo se tam skoro nic splést. Zkrátím to – večer večeře o pěti chodech, hned po ní nezbytné info kaučů v několika bodech. Pak už jen osobní volno – filmy, čtení knih či prohlížení jiných stránek pro ty unavenější z nás pak rovnou spánek. Pátek – to byl den euromeetingového sprintu, běžel se v městské části Innsburcku – tedy v ulicovém labyrintu. Mapově lehké, bohužel o to víc má zaváhání časově bolela, když podařilo se mi občas odbočit do prava, místo do leva. Umístění v třetí desítce příliš lichotivé není, ale věřila jsem, že v dalších dnech se to změní. No, večer opět večeře o pěti chodech, a samo info kaučů v několika bodech. V sobotu byl v plánu middlový závod, dle některých údajně plný náhod. Ale podle mě, přestože vždy nebylo vše z mapy zcela čitelné, když si člověk hlídal co měl, nebylo to až tak pekelné. Navíc, kameny zakresleny v mapě byly viditelné mega šutry, žádné blešky. Shrnu to - byl to zkrátka middle technicky i fyzicky extra těžký. A můj závod? Chyby se tam našly, paradoxně v lehčí části mapy, kde bylo hodně cest, a chyby logicky vedou k tomu, že v cíli nejsme The best. Ale závod až tak náročný nebyl nakonec pro nikoho zcela hladký, a tak mě ve finále porazily jen dvě Švédky. Ovšem, víc než třetí místo mě snad těší, že zvládla jsem zaběhnout závod, co je technicky spíš těžší. Večer opět večeře o pěti chodech, chce se mi napsat,ale nechtělo by se mi vás tím úplně nas... A tak budu pokračovat rovnou longem, co byl v neděli. Do čeho jdeme jsme už tak trochu vědeli. Celkem rychlý les, prý bez borůvčí a vysoké trávy, sem tam pastviny, ohradníky a v nich krávy. A skutečnost?Tak pastvin a ohradníků jsem potkala mraky, krávy a býci v nich byli taky, ovšem, nechyběl těžký podklad, borůvčí, traviny, na mnoha místech nás brzdily hluboké bažiny, jinými slovy krásný horský les pod alpskými vrcholy, ve kterém po pár minutách běhu nohy sakra zabolí. K závodu – přestože zásadních voleb postupů mnoho nebylo, tak se mi v lese velice líbilo. Na trati nechyběl zamotaný motýlek, v kterém jsem btw.plašila trochu jak debílek. Zřejmě se ukázalo jaksi, že nemám s motýlkama přílišnou praxi. Však zvládnutí zbytku trati stačilo těsně k tomu, že jsem si nakonec vezla longové zlato domů. Ale spokojena s výkonem? To být nemůžu, mít tam mistra světa, jako to bylo u mužů, dostanu kotel minut a jedu dom bez zlata. Ale vím, i tak bych odjížděla zpátky bohatá. Zážitky a zkušenosti cennější než kovy jsou,navíc s partou skvělých lidí je to umocněné na druhou. A tak věřím v účast a těším se na další mezinárodní repre akci, kde budu moci zúročit svou euromeetingovou praxi.