Zhodnocení roku 2015

03.01.2016 00:24

Mám skvělou zprávu pro ty, kteří rádi čtete můj veršovaný blog. Pravda, že dala jsem si na čas, od minulého článku uplynul už téměř rok. Ale kvalitního pomálu musí být, jinak zvrhne se můj blog v nečtitelný shit. Dnes zatím jen krátce o tom, jak jsem se v tom loňském roce vůbec měla. V podstatě jako vždy parádně, ikdyž pár chvilek z roku byla má tvář tentokrát i lehce posmutnělá. Těch pár minut bez smíchu bohatě stačilo mi ale pro jednou mít a své štěstí, které mám, si tím napořád uvědomit. Jestli jste dočetli až sem, možná stanete se mým čtvrtým stálým čtenářem a fandou, protože odteď dál už nebudu pokračovat až tak vážně, nýbrž legrační srandou.

Takže, začneme začátkem roku, tedy zimní tréninkovou přípravou, v které jsem změnila trochu svůj tréninkový styl. Běhala jsem hodně terénem a pilovala svůj mapový dril. Tušila jsem, že si nezaběhnu osobák v míli, ale věřila jsem, že mi aspoň nebudou docházet v terénu tolik síly. A pilováním techniky chtěla jsem omezit své mapové chyby, co dělala jsem dřív. Jak se později ukázalo, na ani jedno mé speciální zimní tréninky neměly až tak velký vliv. Tedy krom toho osobáku v míli, tam mé úvahy správné byly.

V jarní části sezóny běžela jsem celkem 18 závodů, u většiny hledala jsem ve výsledkovce své jméno odspodu. Analyzovala jsem své nevydařené výkony dokola a čím dál víc, pokaždé však s podobným závěrem, že jsem jen trošku blbá, jinak nic. Více bych zde však s dovolením rozvedla, a to ty závody, které jsem loni zaběhnout kvalitně dovedla. Ne, nebude to story na půl knihy, protože to byly jen dva závody, a to MČR v nočním OB a klasika SP uprostřed norské přírody. Poprvé v životě jsem se tak stala OB šampionkou Čech, Moravy a Slezska, ikdyž za denního světla medaile by byla o mnoho víc hezká.

A protože má forma nepokračovala ani nadále v optimu, od jara můžeme plynule přeskočit až k podzimu (vlastně až k jaru, které teprv bude, ono i to období podzimu bylo na povedené výkony úplně chudé) Ale postupně - na co jsem se těšila nejvíce? Stejně jako každý rok na MČR v královské klasice. Forma ještě týden před akcí zdála se být skvělá, bohužel Miška strojila se málo a onemocněla. Uprostřed náročného finále mi tak došly zbývající síly, a proto místo přes kontroly vyrazila jsem po nejbližší cestě rovnou k cíli. Závěrečné štafety a družstva potvrdily už jen mou nemocí mírně ovlivněnou formu a naplnily tím tak mou loňskou výkonostní normu. Ale jak píšu ráda ve svých článcích, ikdyž mi nevisí na krku medaile ze zlata, tak odjíždím ze všech tréninků a závodů bohatá. Protože zážitky z lesa víc než zlato jsou, navíc, se skvělými lidmi kolem jsou umocněné na druhou. A dobré výkony jsou už jen třešničkou na dortu, vždyť to dělám jen z lásky ke sportu.

Ale nebyl to jen sport, čím jsem loni žila. Stala jsem se součástí skvělého pracovního týmu, který jsem si vytoužila. Musím říct, že někdy bolí víc než trénink odolávat pracovnímu stresu a byrokratické tíze, ale vždycky postaví mě na nohy ty naše společné vize. Možná pro někoho bude to znít divně, ale chodím do „práce“ ráda. Nenudím se, je tam sranda a nebolí mě od toho záda. Co víc si přát? Možná trochu vyšší plat? :D To byl taky vtip, já nemůžu se mít už o moc líp. Práce, co mě baví trénink, co mě baví, společné večery s rodinou a usínat v milující náruči, není to každého sen? A to je v podstatě můj běžný den, to všechno já vlastně mám a to stejné přeji do nového roku i vám.

Kontakt

Miška Omová

miska.omova@seznam.cz

+420 774 580 464

Vyhledávání

Miška Omová © 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode