Co mě přimělo napsat další rým? Pochlubit se, že po dvou letech konečně mistrovský long opět běžet smím!
Je na čase probrat ze spánku můj blog a napsat tak zas pár veršovaných slok. Zvláštní díky posílám reporteru České televize za reklamu, co jsem v dokumentu o middlu měla, od teď budu za to ale muset být ve verších obzvláště skvělá. Což samozřejmě mohu slíbit. Tím můj blog bude se snad čím dál více líbit. Škoda jen, že neumím veršovat v cizím jazyce, v zahraničí měla bych čtenářů třeba po více. Než však napíši o tom, jak jsem se měla mám a budu mít, aktuálně chci se jen trochu pochlubit, co se o nastávajícím víkendu bude dít. Chystá se královský vrchol sezony, MČR v klasice, disciplína, na kterou se těším (krom štafet) vždy nejvíce. I když tentokrát nahlížím na ni již trochu i z jiné, nejen závodní, ale i trenérské pozice. Kdo čeká rovinatý leťák, ten se trochu mýlí. Závod bude rychlý především co do rozhodnutí o postupu, jinak bude třeba hlavně do kopců mít síly. Ani o množství kamenů nebude vůbec nouze, připravit je třeba se i na to, že boty namočíme v kdejaké té jizerskohorské strouze. Zkrátka čeká nás nádherná klasika v podhůří Jizerských hor, a na to já se těším kór. V posledních dvou letech chybělo mi drtek toho štěstíčka, loni stopl mě zraněný kotník, předloni středně těžká rýmička. Až letos jsem si opravdu záležet dala, abych neprochladla nebo na pusu neupadla. Tak mi ještě držte prosím pěsti, ať mi závod odsýpá a nemyslím při něm na blbosti. Ať pak reportér ČT může divákům sdělit, že je můj výkon ok a nejen to, že mám pěkný, veršovaný blog.
