Hovory k sobě, které pomůžou vystřízlivět třeba i tobě

Nedá se říci, že to  bylo zrovna včera, kdy ujala jsem se naposledy básnířského pera. 

Většinou mě k tomu vedly a vedou chvíle, které někdy zdánlivě ubírají, ale pořád hlavně přidávají na mé vnitřní síle. 

Dnes to bude o tom, že ani můj život není bez jediného mráčku, že i já řeším sem tam v sobě nějakou tu sra...

Ikdyž už náš příběh asi znáte, stejně vám ho převyprávím na popáté. :) 

Takhle, ono o těžkých věcech se z podstaty klasické fyziky nemluví lehce, a tak se o nich nikomu často začít mluvit ani nechce, 

ale sdílením příběhu jednak se uleví nám a může se ulevit i jinému, když ví, že v tom není sám. 

Kdo zažil ztrátu nenarozeného dítka, ví, jaká je ztráta silným šálkem kávy, na sebevědomí nepřidají ani doma se kupící, ikdyž příznivé  lékařské zprávy. 

A když už konečně strhnou tu pověstnou stopku všemožní lékaři, jde na řadu stres s testem, kdy už se opět zadaří. 

Krom toho, když člověk závodí v podstatě od mala, logicky tu víc než rok pauzu už trochu nedává. 

V ten moment začne si v hlavě přemítat, co tak strašného provedl, že ho ten život takhle doslova podvedl. 

A teď právě přichází ten čas, kdy napsat rýmovaný řádek, aby mě zásadní fakta usadila zpátky na zadek. 

V první řadě v těchto chvílích poznáte, kdo vám kryje záda, takového chlapa budu prostě navždy milovat, mít nade vše ráda. 

Za další, ve chvíli, kdy do hodin uhodí ne příliš šťastná hodina, vytasí meč na mou obranu fungující a milující rodina. 

A ve finále díky té kupě více než příznivých lékařských dat, víme, že můžeme zachvilku nový život dát. 

A ikdyž teď při sportu slyšívám sakra hlasitě své plíce, není moc věcí, které by mi přesto dobíjely baterie více. 

Některým se o pevném zdraví, životní lásce a skvělé rodině může jen zdát, mně toho život vlastně nemohl o moc víc dát. 

Jen pro některé dary člověk holt musí doběhnout do cíle longu, nikoliv sprintu, zkouškou je nezamotat se příliš po cestě v životním labyrintu.

 A protože jsme s Jendou oba vášniví longaři, víme, že se nám do cíle dorazit podaří. 

Tak tohle je příběh, jak bylo, je a bude, protože život s naším potenciálem skvěle pude. 

A proč to vlastně píšu? Abych promluvila do duše sobě a pomohla vystřízlivět třeba i tobě, 

být za svůj život maximálně vděčná, být usměvavá a šťastná slečna. 

Nebo paní? Ale o tom zanedlouho zas v jiném rýmovaném psaní. :)