Mám rozbité GPS hodinky nebo jen neumím běhat noční tréninky?

 Musím říct, že moje srdce radostí úplně neplesá, když mám vyrazit uprostřed noci jen s čelovkou a buzolou, tedy beze zbraně do lesa. Bohužel noční trénink ve dne běhat se moc nedá, někde za polárním kruhem leda, tak holt vždy posbírám svoji pohnutou odvahu a vydám se hledat ty proklaté odrazky do svahů. Poslední dva nočníky jsou mi však trochu záhadou. Krom toho, že při druhém z nich proběhla jsem zakázanou ohradou, naštěstí prázdnou - tedy bez krav i býků, jsem v obou případech udělala divnou kličku,nebo spíš obří kliku. Nesmířila jsem se s tvrzením, že jsem jen trochu blbá jinak nic, a započala jsem tuto záhadu analyzovat trochu víc. Má víc analýza spočívala vlastně jen v tom, mrknout se kdy v lese nastal ten stoosmdesátistupňový zlom. A fakt, že v obou případech stalo se tak od mého startu 37 minut dopředu, z toho dělá tu mojí vysněnou záhadu. Mimo to výsledky mojí analýzy i s ohledem na směrodatné odchylky chyb, odhalují už jen to, že trénink se dal v obou případech běžet o dobrých 7 minut líp. Otázkou však stále zůstává, zda-li se mi v čase 37 nachvíli rozbily GPS hodinky nebo jen v ten moment přestala jsem umět běhat noční tréninky. Však ruku na srdce, přestože hodinky jsou samé spoje a dráty,  to já jsem ten, kdo tu mívá zkraty. Ale ať už je chyba v mém či hodinkovém softwaru, příště se s tím už stopro nějak poperu. A tak věřím, že následné noční tréninky už nebudou mít  takovéhle kličkové trhlinky.