Znojmo nad moje síly
Mým velkým přáním bylo prolomit prokletí mých sprintů, a konečně uspět v uličkovém labyrintu. Nechtěla jsem nechat nic náhodě a přála si nastoupit na start sprintu v úplné pohodě. Věnovala jsem proto sprintové přípravě pár chvil, ikdyž profi sprinter připravoval se asi ještě o něco dýl. Koncetrovaná jsem byla, cítila se skvěle, v hlavě se mi však točilo to mé známé: hlavně neseběhni zas Miško někam do pr.... První dvě kontroly jsem ještě dala, v uličkách pod hradem jsem se už dokonale zamotala. Krom toho jsem nedokázala snad ani jednou zvolit postupovou kratší variantu, a tak jsem utrpěla další velkou porážku v uličkovém labyrintu. Co mě však mrzelo víc než mé nepovedené kličky? Že Miloše kvůli vedle oražené kontrole diskli z bronzové příčky. Škoda, že nepodřilo se nám prolomit smůlu v tak krásném a těžkém závodě, ale věřím, že příště už budeme oba stát na startu v té opravdové sprintové pohodě. Já prolomím kletbu nepovedených sprintů a Miloš poveze si domů medaili z uličkového labyrintu.